Praha - Rok 2030. Všichni osmnáctiletí Češi mají maturitu a devadesát procent znich směřuje na vysoké školy. Přesto tuzemský průmysl, výzkum a věda chřadnou. Důležité podniky drží v rukou nadnárodní kolosy, klíčové pozice v nich mají Číňani, Indové a Brazilci. Tohle sci-fi se může stát realitou, pokud se

tuzemské školství rychle nezmění.

To si alespoň myslí špičkoví manažeři, kteří se zúčastnili konference o podpoře talentů v ČR.Ne nadarmo ji pořádalo fórum Byznys pro společnost. V debatě totiž mnohokrát padlo, že odpovědné
firmy vyhledávají budoucí talenty, spolupracují se školami a mají zájem na tom, aby nadaní mladí lidé neprchali jinam. „Digitální věk setřel národní hranice a nikdo z personalistů zahraniční firmy se sídlem v Praze nezaměstná člověka jen proto, že je absolventem Karlovy univerzity. Rozhodují znalosti, schopnost
komunikace, práce v týmu a ochota vzdělávat se po celý život," uvedla Monika Ladmanová z IBM ČR. Jenže právě tyto dovednosti školy prakticky nezohledňují.

Potřebné se neučí

Ředitel soukromého Gymnasia Jižní Město Miroslav Hřebecký vzal vážně vzdělávací reformu, která před šesti lety dala školám velkou volnost při sestavě svých učebních plánů. „V prvních dvou letech se naši žáci podrobně učí základy v několika okruzích vzdělání, v dalších dvou ročnících si prohlubují znalosti ve vybraných oborech a v dvou předmaturitních už mají jen semináře, které je připravují na vysokoškolské studium," vysvětluje Hřebecký. Přesto je k odezvě skeptický: „Rodiče opakují své modely vzdělání, a proto často vyžadují klasickou metodu totál frontál, tedy učitelku, která drtí fakta před tabulí a nutí žáky biflovat je."

Evžen Korděnko ze společnosti Deloitte před takovým přístupem varoval. „Generace Y, která nyní nastupuje svou profesní dráhu, je úplně jinde než ta minulá, má mimochodem o devět procent vyšší IQ. Je 24 hodin denně připojena k internetu, pracuje kdykoli odkudkoli, chce měnit svět, nebojí se náročných výzev," představil Korděnko výsledky výzkumu, který si firma Deloitte dělala mezi čtyřmi tisíci vysokoškoláků. Z něj vyplynulo, že jen 7,9 procenta mladých lidí sází na pracovní jistotu, osmnáct procent preferuje vysoký plat a 53,7 procenta dává přednost firmám s možnostmi růstu. Nejsmutnější je, že přes dvě třetiny respondentů vnímá vztah školní přípravy a pracovního uplatnění jako naprosto nedostatečný. Proto si většina studentů již během studií shání brigády v oboru.

Na podobně naladěné jedince číhá například středoevropská energetická jednička ČEZ. „Jaderná energetika je těžký obor, nijak ho neošvindlujete. My proto děláme maximum, aby nám neunikl ani jeden talent. Chodíme do škol, pořádáme soutěže, zveme děti na exkurze, finančně studenty motivujeme," prozradila firemní strategii Hana Krbcová, ředitelka pro lidské zdroje ČEZ. Jejímu úsilí se nelze divit, energetický gigant potřebuje obměnit deset tisíc zaměstnanců. Sama Krbcová ale přiznává, že žádné reformy, testování, výpočetní technika či soutěže nenahradí kvalitního učitele. „Za mým tatínkem chodili studenti domů a on jim předával své vědomosti s takovou grácií, že na něj vzpomínají dodnes. Pochopitelně to dělal zdarma, jen pro tu touhu něco je naučit," říká Krbcová. A dodává, že v tomto směru je stav českého školství tristní. Podle náměstka ministra školství Ivana Wilhelma to může změnit jedině tlak odběratelů. „Dokud se uživíme postaru, proč bychom to měli dělat jinak, říká si zatím většina učitelů," přiznal Wilhelm.